Komunikační model (NLP): Naše subjektivní realita
Proč se dva lidé, kteří prožijí stejnou událost, na ni dívají úplně odlišně? Odpověď leží v NLP komunikačním modelu. Nenavazujeme kontakt s „univerzální realitou“, ale s naší vlastní interpretací světa – naší subjektivní realitou. To je klíčové pro kouče, protože nám to pomáhá pochopit, že klientův „problém“ je jeho vnímání, nikoli nutně objektivní stav věcí.
Náš mozek je neustále bombardován obrovským množstvím informací zvenčí – to jsou vstupy (inputs), které přijímáme našimi pěti smysly. Abychom se nezbláznili z přetížení, náš mozek používá filtry, které fungují třemi hlavními způsoby:
- Mazání (Deletion): Záměrně vynecháváme některé informace.
- Zkreslení (Distortion): Měníme informace, aby zapadaly do našeho stávajícího pohledu na svět nebo abychom si vytvořili něco nového (např. představivost, plánování).
- Generalizace (Generalisation): Vytváříme si obecná pravidla nebo závěry na základě jedné nebo několika zkušeností.
Tyto filtry pak vedou k naší osobní realitě (personal reality), což je naše „mapa světa“. Tato mapa je subjektivní a není to objektivní „území“. Naše osobní realita ovlivňuje náš stav (state) (jak se cítíme – naše emoce), což zase ovlivňuje naše rozhodnutí (decisions) a následně naše výsledky (results). Jak říká William Shakespeare: „Nic není ani dobré, ani špatné, jen myšlenka to takovým dělá.“.
- Kreativní analogie: Představ si, že svět je jako obrovská knihovna. Naše smysly jsou brány, kudy vstupují všechny knihy (informace). Filtry jsou jako knihovník, který rozhoduje, které knihy vezme dovnitř (mazání), některé přepíše, aby lépe zapadaly (zkreslení), a některé roztřídí do širokých kategorií (generalizace). To, co se dostane k nám, je naše osobní sbírka knih.